Ovčáci - moje celoživotní láska i prokletí. Jaké druhy existují a jakou mají povahu?

Čtyřicet let s ovčáky mě naučilo jednu věc - tyhle psy buď milujete, nebo je nezvládnete. Jsem Franta, celý život chovám a cvičím ovčáky všeho druhu, a když se mě někdo zeptá, proč zrovna oni, obvykle jen pokrčím rameny a řeknu: "Zkus s nimi strávit jeden den a pochopíš." Jaké ovčáci druhy jsou dnes k mání a co byste o nich měli vědět?

Němčáci a belgičáci - aristokracie mezi ovčáky

Německý ovčák, mezi námi chovateli prostě "němčák", je podle mě pořád král. Pamatuju si, jak můj děda vždycky říkal:

"Pořiď si dobrého němčáka a máš kamaráda na život."

A měl sakra pravdu. Němčáci jsou chytří jak opice, loajální až za hrob a pracují, dokud nepadnou. Jasně, poslední roky se hodně řeší jejich přešlechtění - ty jejich sešikmené hřbety, problémy s kyčlemi a občas i přecitlivělost. Ale když najdete dobrého pracovního němčáka z poctivé linie, máte poklad.

Belgičáci? No, to je zase jiný svět. Čtyři varianty, ale pod kůží pořád stejný pes. Malinois, nebo jak my říkáme "malinák", to je hotový uragán. Menší než němčák, ale energie jak blázen. Viděl jsem malinoise, co skákal do výšky dospělého chlapa jen tak z místa. Když se chcete věnovat služebnímu výcviku nebo sportovní kynologii, malinois je Ferrarri mezi psy - rychlý, výkonný, ale občas dokáže být pěkně náročný na údržbu. Tervuereni, groenendaelové a laekenois jsou jejich elegantnější, trochu klidnější příbuzní. Ale nespletete se - všichni belgičáci potřebují práci, jinak vám "zařídí" byt po svém.

Holandský ovčák? To je taková rarita. Méně známý bratranec belgičáků. Mám kamaráda, který je chová už třicet let, a přísahá, že inteligentnějšího psa nepoznal. Jsou o něco měkčí povahou než belgičáci, ale výcvik zvládají parádně. Jen je docela těžké je u nás sehnat.

A pak tu máme bordera, tedy border kolii. Panebože, to je kapitola sama pro sebe. Když vidím border kolii v akci při pasení, mrazí mě v zádech. Ten slavný hypnotizující pohled, to "oko", jak říkáme, dokáže ovládat stádo ovcí jako nějaká Jedi myšlenka. Měl jsem jednu borderku, Bessy, která dokázala zahnat padesát ovcí přesně tam, kam jsem chtěl, jen malými pohyby a tím svým pohledem. Ale upozorňuju - border kolie není pro každého. Potřebuje práci, úkoly, výzvy. Bez toho začne "pást" děti, auta, stíny, cokoliv se hýbe. A věřte mi, ten pes se nikdy neunaví. Vy padnete na hubu dávno před ním.

Pastevci ze středomoří - žádní teplomilové

Pyrenejec, to je macek. Představte si sto kilo chlupaté laskavosti a ochoty. Tihle psi hlídali stáda v Pyrenejích už v době, kdy naši předkové ještě běhali za mamuty. Jsou to samostatní myslitelé, ne psi pro výcvik poslušnosti. S pytlačem nebo vlkem se vypořádají sami a nepotřebují k tomu vaše povely. Měl jsem doma dva pyrenejce a pamatuju si, jak jsem s nimi jednou tábořil v horách. V noci se něco šustlo kolem stanu, a než jsem se stačil probrat, oba psi už stáli jako sochy mezi mnou a tím zvukem. Žádný štěkot, žádný útok, jen tiché, sebevědomé "přes nás neprojdeš". Později jsme našli stopy divočáka.

Maremmansko-abruzský pastevecký pes, no to je podobná liga jako pyrenejec. Itálie má tyhle bílé strážce už celá staletí. Jsou tvrdohlaví jak mezci, ale to k jejich práci patří. Viděl jsem je v akci v Toskánsku - přes den se jen tak povalují u stáda, ale zkuste se k těm ovcím přiblížit v noci...

To byste koukali, jak rychle se z líného psa stane profesionální ochranka.

Východní obři - nedělejte si s nimi nepřátele

Kavkazák a středoasijec. Panečku, s těmihle psy nejsou žádné žerty. Kavkazské plemeno je tank v psí podobě. Měl jsem možnost pracovat s několika kavkazáky na Slovensku, kde je chovatel využíval k ochraně stád před medvědy. Ten pes vážil víc než já a když zavrčel, cítil jsem to vibracemi v žaludku. Ale k "jeho" lidem je to oddaný obr. Nejsou to psi pro městské byty, potřebují prostor a respekt. Středoasijci, nebo taky alabajové, ti jsou zase trochu jiní. Klidnější než kavkazáci, ale stejně impozantní. Viděl jsem středoasijce, který sám zahnal dva vlky od stáda. Nehonil je daleko, jen je vyprovodil ze svého území a vrátil se ke stádu. Chytrý pes - věděl, že nesmí opustit svěřené ovce.

Britští pracanti - malí, ale šikovní

Kromě border kolií přišli Britové s dalšími zajímavými plemeny. Bearded kolie, to je takový hippie mezi ovčáky. Dlouhé vlasy, neustálý optimismus a energie na rozdávání. Pracují trochu jinak než bordeři - ne tím hypnotickým pohledem, ale energickým pobíháním kolem stáda. A když je ostříháte, budete překvapeni, jak jsou vlastně malí pod tou hromadou srsti.

Velškorgi, ti malí pidi-ovčáci s krátkýma nohama, to jsou parádní kousky šlechtitelského umění. Nevypadají jako ovčáci, co? Ale jen je pusťte ke stádu. Ty krátké nohy mají z dobrého důvodu - dokážou rychle uskočit před kopyty krav, kterým štípou paty. Nízká výška, vysoká účinnost. Moje sousedka má jednoho korgiho a ten prevít dokáže shromáždit slepice rychleji než já s hůlkou. A pak se na vás dívá tím svým úsměvem, jako by říkal: "Vidíš? A to ani nemám dlouhé nohy."

Naši a sousedé - karpatská škola ovčáků

Československý vlčák, to je kapitola sama pro sebe. Napůl pes, napůl vlk, celý rebel. Tento experiment našich pohraničníků z dob socialismu vytvořil psa, který vypadá jako vlk, ale (většinou) poslouchá jako pes. Mám kamaráda, který je cvičí pro záchranářské práce, a říká, že nikdy nepotkal inteligentnější a zároveň tvrdohlavější plemeno. Nepracují pro pamlsky nebo pochvalu, pracují proto, že je to zajímá. Přestaňte je zajímat, a jdou si po svých. Respektuju je, ale nejsou pro každého.

Polský podhalanský ovčák a slovenský čuvač, to jsou bratři v bílém kožichu. Oba plemena mají podobný původ - ochrana stád v Karpatech. Podhalani jsou trochu větší a robustnější, čuvači elegantnější, ale oba jsou zkušení strážci. Mám dobré zkušenosti s čuvači - jeden hlídal naši horskou chatu a nikdy nepotřeboval žádný extra výcvik. Prostě věděl, co je jeho práce. Tiše pozoroval okolí a nikoho cizího nepustil blíž. A když přišli "naši" lidi? Přivítal je jako ztracené ovečky.

Ovčáci dnes - od hor do bytů

Dneska už málokdo pase ovce, to je fakt. Ale co mě těší, spousta těch tradičních pracovních plemen nachází nové uplatnění. Záchranáři, policajti, canisterapie, sporty jako agility nebo obedience... Pořád jsou to pracovní psi, jen ta práce vypadá jinak.

Co mě ale štve, je když si někdo pořídí pracovního psa a nechá ho celý den doma. To je, jako byste koupili Ferrari a parkovali s ním ve sklepě.

Border kolie nebo malinois v bytě 2+kk bez pořádného výcviku a výběhu? To je recept na katastrofu. Ten pes bude frustrovaný, začne ničit nábytek, štěkat, honit ocas... a pak ho majitel obviní, že je "problémový".

Za ty roky jsem se naučil jednu věc - ovčáci jsou nejlepší parťáci, ale musíte jim rozumět. Potřebují práci, jasná pravidla a hlavně důvěru. Nejsou to plyšáci ani módní doplňky. Jsou to pracovní psi se vším všudy.

Když se mě lidi ptají, jakého ovčáka si mají pořídit, vždycky jim nejdřív položím otázku: "A co s ním chceš dělat?" Protože bez ohledu na to, jestli je to němčák, border kolie nebo čuvač, všichni tihle psi potřebují smysl života. Dejte jim práci a stanou se z nich partneři na celý život. Dejte jim nudu a budete litovat oba.

Takže až budete přemýšlet o pořízení ovčáka, pamatujte - nepořizujete si jen psa, ale kolegu. A tenhle kolega bude chtít pracovat každý den, od rána do večera, v dešti, v zimě, v létě. Připraveni na takový závazek? Pokud ano, čeká vás nejlepší psí parťák, jakého si umíte představit.